Nová Dědina - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Jaroslav Bocheza, rotný

Narozen 7.dubna 1913 na Nové Dědině, zemřel 20.září 1981 v Hranicích.

Vyučen byl zedníkem, později absolvoval kurzy geodézie a kartografie.
V roce 1934 nastoupil základní vojenskou službu u útvaru v Kroměříži. Po jejím ukončení zůstal jako délesloužící. Po zrušení čsl. armády v roce 1939 byl převeden k útvaru tzv. vládního vojska v Lipníku n.B. Tento útvar byl v roce 1944 převelen do Itálie, kde měl střežit sklad munice. Zde navázali styk s italskými partyzány brigády Garibaldiho, ke kterým nakonec celý útvar vládního vojska uprchl, aby po jejich bohu bojovali proti německým vojskům a italským fašistům. Při jedné ozbrojené akci byli donuceni ustoupit přes Alpy do Francie, kde se hned hlásili k čsl. jednotkám. Po krátkém specielním výcviku byl Jaroslav Bocheza zařazen k jednotce, která měla za úkol dobýt pevnost Dunkergue. Zde také se ve zdraví dožil konce II. světové války.

Za aktivní účast v partyzánských bojích v Itálii a na frontě v čsl. jednotkách ve Francii byl mu udělen Čs. válečný kříž 1939, dvě anglické a dvě italské medaile a několik čsl. válečných medailí.

Po roce 1946 až do odchodu do důchodu pracoval v podniku Geodézie v Hranicích (podnik z různých organizačních důvodů měnil několikrát svůj název). Na Novou Dědinu nikdy nezapomněl, často se sem vracel za svou rodinou a kamarády.


Zdeněk Kubíček

Narozen 15.ledna 1927 na Nové Dědině, zemřel 28.října 2005 na Nové Dědině.

Od svého mládí pracoval v zemědělství. Byl absolventem Mistrovské školy ve Vsetíně. Pro své odborné a organizační schopnosti byl pověřen vedením farmy živočišné výroby zemědělského družstva. Tuto práci vykonával až do svého odchodu do důchodu.

V obci byl veřejné činný jak v lidosprávě, tak i ve společenských organizacích. Své poznatky ze studia historie obce a z vyprávění spoluobčanů zaznamenal ve svém – jak říkával – spisku „Kapitoly z historie Nové Dědiny“ vydaném v roce 1989. Je to vlastně první práce napsaná a zveřejněná o historie obce. Sám si vedl vlastní rodinnou kroniku, do které zaznamenával práce okolo hospodářství a rodinné události.
 


Zdeněk Marčík, akademický malíř, grafik a medailer

Narodil se v roce 1937 v Nové Dědině.

V letech 1954 - 1958 studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti a v letech 1958 - 1963 pak studoval u profesora Aloise Fišárka na Vysoké škole Umělecko-průmyslové v Praze.

Po ukončení vysokoškolských studií pracoval jako výtvarník v pražském podniku Výstavnictví a po osmi létech se pak vydal na cestu samostatného profesionálního umělce. Velké zalíbení našel v kresbách pastelem. Aby byl co nejblíže přírodě, která mu poskytovala inspiraci pro jeho tvorbu, odstěhoval se z Prahy do Zlatníků u Dolních Břežan, kde dosud žije a pracuje.

Jeho výtvarnou práci velmi ovlivnily letní pobyty ve Francii v okolí Bretaně a Alsaska. Své práce vystavoval v pražském Mánesu, ve Zlíně, Týnci nad Sázavou a v mnoha jiných místech Čech a Moravy, ale také i na Slovensku a zejména ve Francii.

Výstava jeho díla v Malé galerii kroměřížského muzea je jeho první výstavou nedaleko jeho rodné obce.
 


Zdeněk Mlčoch, malíř

Narozen 18.listopadu 1921 na Nové Dědině, zemřel 10.ledna 1995 v Praze.

Malíř a ilustrátor. Výtvarná studia započal na Škole uměleckých řemesel v Brně. Poté studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze u profesora Karla Svolinského. Po ukončení studií krátce na této škole působil jako asistent, ale celoživotní poslání našel v práci výtvarného redaktora nakladatelství Albatros. Mimo to ilustroval mnoho knih i pro jiná nakladatelství.
Své rodné obci věnoval dva obrazy, které jsou umístěny v zasedací síni radnice.

 


Michal Žitný

Narozen 30.září 1796 na Nové Dědině, zemřel 19.března 1875 v Halenkovicích.

Ve Kvasicích se vyučil hrnčířskému a kamnářskému řemeslu. Byl velmi zručný a již ve druhém roce učení sám postavil v kvasickém zámku kachlová kamna, za což byl hraběnkou bohatě odměněn.

Po vyučení se dal na „vandr“ – na zkušenou – do světa. V Bystřici pod Hostýnem se proslavil výrobou kameninového džbánku – „baňky“ – na vodu. Džbánek vyl vyzdoben reliéfem Panny Marie. Pak pracoval na Nové Dědině.

Pro neplacení daní kvasickému panství musel odejít z obce a usídlil se v Halenkovicích, kde ze své početné rodiny (13 dětí) vyučil svému řemeslu tři syny. Tak založil ve své době slavnou kamnářskou a hrnčířskou rodinu, vyhledávanou na celé Moravě. Nejvíce se proslavil syn Albín, často pro svou malou postavu zvaný Albínek. Jeho práce jsou uloženy v muzeu v Uherském Hradišti.


 

ŽILI MEZI NÁMI

Doc. PhDr. Odolen Smékal, CSc.

Narozen 18.srpna 1928 v Olomouci, zemřel 23.června 1998 v Praze.

Rodina Smékalova se na Nové Dědině usadila v roce 1940, kdy otec Václav byl pověřen vykonáváním funkce řídícího učitele na zdejší škole. Jejich novým domovem se stala zadní část domku číslo 36.

Odolen část svého mládí prožil v naší obci, vystudoval reálné gymnazium v Kroměříži a pak pokračoval ve studiích na Filozofické univerzitě Univerzity Karlovy v Praze v oboru hindština a španělština. Po ukončení studií působil zde nejprve jako asistent, později jako odborný asistent. Napsal a vydal několik vysokoškolských učebnic, pořídil mnoho překladů z hindštiny a do hindštiny. Vydal publikace o Indii, kterou několikrát dlouhodobě navštívil. V roce 1991 se stal i lektorem českého jazyka na universitě v Dillí. V roce 1992 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí a stal se v letech 1993 – 1996 prvním velvyslancem České republiky v Indii.

Nejvyšší indičtí představitelé vždy projevovali velký zájem o jeho práci, o čemž svědčí i jeho několikeré setkání s nimi. Premiérka Indíra Gándhiová mu projevovala velkou přízeň tím, že byla kmotrovou několika jeho děl a nakonec i kmotrou při křtu jeho dcery, která na tuto počest nese také jméno Indíra.

Ve své době patřil mezi pět znalců hindštiny na světě. Jeho práce byla v roce 1979 oceněna indickou vládou udělením státního vyznamenání Světová cena hindštiny (Višv hindí puraskár).
 


Jan Wunder

Pocházel ze staré lesnické rodiny. V roce 1837 nastoupil jako revírník na Novou Ves (nynější Novou Dědinu). Celý svůj život věnoval péči o lesy, šlechtění a výsadbě ovocných stromků a nejvíce se proslavil novátorským chovem včel, kdy místo tradičních klátů vytvořil již v roce 1840 tzv. pohyblivé rámky, které se staly vzorem pro výrobu prvních moravských stojanů – úlů. Jeho úly, postavené v prostoru dnešního včelína, vzbudily pozornost nejen širokého okolí, ale věhlas se dostal až do Vídně. S jeho prací se osobně přijel seznámit i rakouský ministr orby, což v té době byla velká vzácnost.

V obci vybudoval jednu z prvních školek šlechtěných ovocných stromků v kraji. Z občanů obce, kteří u něj pracovali, vychoval mnoho sadařů a štěpařů, kteří pak získané znalosti šířili dál po Moravě.

Ve svém profesionálním poslání – lesnictví – stal se známým výsadbou smíšených jehličnatých a listnatých stromů do řádků, což pak dostalo název „wundrovy řádky“.

Podílel se na založení a velmi aktivní práci čtenářského spolku. Byl členem představenstva významné Kvasicko záhlenické hospodářské společnosti. K snadnějšímu svozu vytěženého dřeva z hor prosadil vybudování silnice z Kvasic, přes Novou Dědinu, až na Kostelany.

Za svou záslužnou práci byl častokrát odměněn a jednou z největších poct byl mu udělen Zlatý záslužný kříž. Obec Nová Ves jej jmenovala čestným občanem.

 

Jan Wunder