Historie čtenářského spolku

Jak byl založen čtenářský spolek na Nové Dědině

Dnes si již nedovedeme představit život bez rozhlasu, biografu, bez televize. Bez možnosti koupit si každé ráno své oblíbené noviny či časopis, jít si koupit krásnou knihu. Sednout si k počítači a brouzdat se po stránkách internetu. A nebo si zajít do některé z knihoven či čítáren.

Psal se rok 1864
To ještě nebyly všechny výše uvedené a ještě mnohé další výhody. Tam však byl asi počátek toho, co dnes máme. V některých rodinách byla často jen Bible, u které se po večerech scházeli lidé u těch sousedů, kteří ji měli a kteří uměli číst. Vzdělání, kulturu a osvětu šířili v obci jen učitelé a to jen mezi dětmi. Pro učitele Antonína Kratochvíla to bylo málo. Již dlouho jej trápila myšlenka založit v obci čtenářský spolek, který by ovlivňoval i starší generaci. Jan Polášek ve své rodinné kronice na vyprávění svého otce vzpomíná:

„V roce 1864 vznikla ve vlasteneckém učiteli zdejším Antonínu Kratochvílovi za obecní sýpky myšlenka, by se v naší obci čtenářský spolek založil. Když totiž sousedé nápojem rozjařeni byli, vyndal zmíněný učitel zápisní knihu a zapisoval hlásivší se sousedy za členy budoucího spolku. I lesní příručí Jan Stratil přinutil některých, kteří do práce lesní chodili, ke vstupu do spolku.“

Brzo na to schází se Antonín Kratochvíl a Jan Stratil se zdejším písmákem, náruživým čtenářem, milovníkem pokroku, štěpařem Josefem Poláškem. Poradili se o tom, co je třeba udělat pro založení spolku. Vždyť zkušeností bylo tak málo. Bylo třeba vypracovat stanovy spolku. Musely být zpracovány v německém jazyce a dát je vrchnosti ke schválení. Místodržitelství však se svým schválením na sebe nechalo dlouho čekat. I když schválení přišlo do obce s datem 4. dubna 1866 pod číslem 6333, novovesští nečekali. Sešli se v budově školy v listopadu 1865 v počtu 16 zájemců o členství ve spolku. Zvolili si ze svého středu výbor, jehož předsedou se stal učitel Antonín Kratochvíl. Mezi členy výboru byl i revírník Jan Wunder a jeho "žák v pěstění ušlechtilých ovocných stromků", písmák Josef Polášek. Do spolku se hlásili další lidé. Za krátký čas měl spolek již 37 členů.

Tak zahájil svou budoucí velmi bohatou činnost jeden z prvních čtenářských spolků v okrese, který pak nejenže ovlivňoval kulturu a osvětu ve vlastní obci, ale i v okolních obcích, který se stal známým na mnohých místech Moravy a jehož jedním z vrcholů činnosti bylo vystoupení na Všeslovanské výstavě v Praze v roce 1895, kde členové předvedli pásmo o tom, jak vypadala robota pod názvem Práce na panském.

Počátky nebyly nijak snadné. Každý člen platil měsíčně příspěvek 10 krejcarů. Peníze nejprve sloužily k nákupu časopisů a později až k nákupu knih. Členové se scházeli ve škole vždy ve středu a v sobotu večer, kde jim bylo předčítáno z novin a časopisů. K předneseným informacím pak se mohli lidé vyjadřovat, vyptávat. A proč předčítáno? Vždyť v obci nebyla ještě zavedena elektřina a tak se četlo při svíčkách či petrolejce. Na schůzky měli přístup i nečlenové, kteří brzo pochopili výhody a hlásili se za členy.

Velkého zájmu o práci čtenářského spolku pak využil nově nastoupený učitel František Janoš. Nejprve začal s nácvikem pásma o robotě. A po úspěšných vystoupeních začíná s některými zájemci nacvičovat divadelní hry. Školní třída se o večerech mění na divadelní scénu. První divadelní hra "Černý kříž v lese" byla sehrána 3. dubna 1899. Pro velký zájem musela být několikrát opakována. Zážitek byl tak silný, že dřevěný kříž v lese u cesty na Halenkovice dosud zvaný "sukovitý" začali občané nazývat "černý kříž" a tak je tomu u některých dodnes.

Členové čtenářského spolku se pak podíleli na založení tělovýchovné jednoty Sokol a sboru dobrovolných hasičů.

Příchodem učitele Jaroslava Štanglici z Kvasic, nadějného muzikanta, dochází k dalšímu rozvoji spolku. V obci je založen mužský a ženský pěvecký sbor. První veřejné vystoupení mužského sboru se "Slavnostním sborem" od Bedřicha Smetany se uskutečnilo v roce 1930. Velkým zážitkem pak byla i první opereta "To dokáže jen Lemlíček". A pak následovaly i opery. To bylo v roce 1932, to mnozí občané obce poprvé viděli operetu či operu a k tomu ještě zahranou vlastními spoluobčany. Nacvičit a hrát divadlo jistě nebylo snadné, ale nacvičit s prostými občany obce operetu či operu, nacvičit s místní kapelou hudební doprovod - to jistě snadné nebylo. Ale podařilo se.

Musela to být krásná léta. Čtenářský spolek, a později další společenské organizace opravdu hodně ovlivnily život obce a jeho občanů. Jejich soudržnost a solidarita se projevila zejména v pozdějších létech, kdy po nástupu II. světové války měly být zlikvidovány mnohé knihy z bohaté knihovny spolku. Nestalo se tak. Knihy byly rozebrány a pečlivě uschovány u některých členů spolku a po ukončení války pak opět vráceny do spolkové knihovny.

Spolkový život se však již nepodařilo obnovit do tak bohaté činnosti jak byla ta předválečná. Jeho práce je zaměřena jen na půjčování knih a prakticky počátkem roku 1946, po bohaté víc jak osmdesátileté činnosti, čtenářský spolek na Nové Dědině zaniká.

Pozn.: Znak je zhotoven ze žlutého plechu o velkosti 6,3 x 4,3mm, uvnitř je vlepená červená kůže a na ní je zlatý nápis. Tento jediný exemplář vlastní občan Nové Dědiny Petr Vavřík.