Pomník padlým

Kronikář obce, bývalý řídící učitel Bohumil Vlček uvádí, že již v neděli 9. března 1919 byla před domem Bedřicha Poláška č. 44 zasazena lípa, která byla nazvána „Masarykova lípa svobody“. Jan Polášek ve své tzv. rodinné kronice pak ještě píše, že vlevo ( k dolnímu konci obci) od této lípy byla zasazena „Lípa sokolské přísahy“. Je pravdou, že strom tam stojí, ale v žádném případě není to lípa, ale vzácný strom jerlín japonský. Již nezjistíme, kde členové sokola našli, či zakoupili, mladý stromek, který se jim svou barvou a strukturou kůry tak mnoho lípě podobal. Druhá lípa, vpravo od pomníku byla pak zasazena až v roce 1938, jako druhá lípa sokolské přísahy.

Již od vzniku Československé republiky bylo uvažováno, že se vedle „Masarykovy lípy svobody“ postaví pomník Tomáši G. Masarykovi, kde současně budou uvedena i jména občanů obce padlých na frontách I. světové války. Rozhodnutí o stavbě bylo však přijato až koncem roku 1935. Vedle „Masarykovy lípy svobody“ byl vybrán prostor , kde dne 9.dubna 1936 byl slavnostně položen základní kámen. Práce na zhotovení pomníku, dle návrhu Jana Poláška (*1896), byly zadány Matěji Daňkovi ze Zlína-Prštné, rodáku z Kostelan. Na vybudování pomníku měl velký podíl i řídící učitel Alois Michálek. Pomník má nad podestou, kde jsou na mramorové desce vyryta jména padlých občanů v I. světové válce, tři sloupy. Střední sloup – největší – nese bustu Tomáše G. Masaryka. Na sloupu vpravo je umístěn reliéf dr. Eduarda Beneše a na sloupu vlevo reliéf Milana R. Štefánka.

Ještě než došlo k slavnostnímu odhalení pomníku, sešli se dne 22. října 1938 členové tělovýchovné jednoty Sokol a proti vzrůstajícímu nebezpečí ohrožování republiky složili zde novou přísahu na obranu republiky. Současně, na památku této události, zasadili k pravé straně pomníku (směrem k horní části obce) druhou lípu.

Pak již přišel pro obec slavnostní den 10. července 1938, kdy pomník byl přichystán ke slavnostnímu odhalení. Byla to velká sláva. Slavnostní projev přednesl legionář a poslanec A. Bábek z Prostějova. Po jeho projevu odhalení pomníku provedli novodědinští legionáři, kteří útrapy I. světové války přežili. Bohužel, mezinárodní situace naší zemi nebyla příznivá. Přišel únor 1939 – okupace. Ihned po příchodu německých vojsk byla busta T.G.M. i reliéfy dr. E. Beneše a M.R.Štefanika z pomníku sňaty a uschovány u Jaroslava Konečného. Později bylo vše přeneseno k Vojtěchu Horehleďovi a tam uschovány do studny. Nápisy na sloupech byly zakryty a tím byl pomník zachráněn. Při kontrole úředníky kontrolních orgánů bylo jim vysvětleno, že je to jen pomník padlých vojáků z I. světové války. Ihned po osvobození obce na konci II. světové války bylo vše dáno do původního stavu a již dne 24. června 1945 bylo provedeno nové odhalení pomníku.

Na osvobození obce se podílely jednotky Rumunské armády, která bojovala po boku Rudé armády. Osvobození obce se neobešlo bez obětí na životech těchto vojáků. V okolí obce padlo sedm příslušníků Rumunské armády, kteří byli pietně pochováni nedaleko pomníku T.G.M. Později byli exhumováni a pohřbeni na hřbitově ve Kvasicích. Na jejich počest a památku v místech, kde byli poprvé pochováni nechala obec zhotovit malý památníček, na kterém jsou uvedena jména všech padlých. Jeho odhalení bylo provedeno v 1987. Při všech pietních vzpomínkových akcích jsou věnce kladeny nejen u pomníku T.G.M., ale i u pomníčku rumunských vojáků.

Text: J. Brož