VÝZNAMNÍ RODÁCI

Jaroslav Bocheza, rotný

Narozen 7.dubna 1913 na Nové Dědině, zemřel 20.září 1981 v Hranicích.

Vyučen byl zedníkem, později absolvoval kurzy geodézie a kartografie.
V roce 1934 nastoupil základní vojenskou službu u útvaru v Kroměříži. Po jejím ukončení zůstal jako délesloužící. Po zrušení čsl. armády v roce 1939 byl převeden k útvaru tzv. vládního vojska v Lipníku n.B. Tento útvar byl v roce 1944 převelen do Itálie, kde měl střežit sklad munice. Zde navázali styk s italskými partyzány brigády Garibaldiho, ke kterým nakonec celý útvar vládního vojska uprchl, aby po jejich bohu bojovali proti německým vojskům a italským fašistům. Při jedné ozbrojené akci byli donuceni ustoupit přes Alpy do Francie, kde se hned hlásili k čsl. jednotkám. Po krátkém specielním výcviku byl Jaroslav Bocheza zařazen k jednotce, která měla za úkol dobýt pevnost Dunkergue. Zde také se ve zdraví dožil konce II. světové války.

Za aktivní účast v partyzánských bojích v Itálii a na frontě v čsl. jednotkách ve Francii byl mu udělen Čs. válečný kříž 1939, dvě anglické a dvě italské medaile a několik čsl. válečných medailí.

Po roce 1946 až do odchodu do důchodu pracoval v podniku Geodézie v Hranicích (podnik z různých organizačních důvodů měnil několikrát svůj název). Na Novou Dědinu nikdy nezapomněl, často se sem vracel za svou rodinou a kamarády.

Zdeněk Kubíček

Narozen 15.ledna 1927 na Nové Dědině, zemřel 28.října 2005 na Nové Dědině.

Od svého mládí pracoval v zemědělství. Byl absolventem Mistrovské školy ve Vsetíně. Pro své odborné a organizační schopnosti byl pověřen vedením farmy živočišné výroby zemědělského družstva. Tuto práci vykonával až do svého odchodu do důchodu.

V obci byl veřejné činný jak v lidosprávě, tak i ve společenských organizacích. Své poznatky ze studia historie obce a z vyprávění spoluobčanů zaznamenal ve svém – jak říkával – spisku „Kapitoly z historie Nové Dědiny“ vydaném v roce 1989. Je to vlastně první práce napsaná a zveřejněná o historie obce. Sám si vedl vlastní rodinnou kroniku, do které zaznamenával práce okolo hospodářství a rodinné události.

Zdeněk Marčík, akademický malíř, grafik a medailer

Narodil se v roce 1937 v Nové Dědině.

V letech 1954 - 1958 studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti a v letech 1958 - 1963 pak studoval u profesora Aloise Fišárka na Vysoké škole Umělecko-průmyslové v Praze.

Po ukončení vysokoškolských studií pracoval jako výtvarník v pražském podniku Výstavnictví a po osmi létech se pak vydal na cestu samostatného profesionálního umělce. Velké zalíbení našel v kresbách pastelem. Aby byl co nejblíže přírodě, která mu poskytovala inspiraci pro jeho tvorbu, odstěhoval se z Prahy do Zlatníků u Dolních Břežan, kde dosud žije a pracuje.

Jeho výtvarnou práci velmi ovlivnily letní pobyty ve Francii v okolí Bretaně a Alsaska. Své práce vystavoval v pražském Mánesu, ve Zlíně, Týnci nad Sázavou a v mnoha jiných místech Čech a Moravy, ale také i na Slovensku a zejména ve Francii.

Výstava jeho díla v Malé galerii kroměřížského muzea je jeho první výstavou nedaleko jeho rodné obce.

Zdeněk Mlčoch, malíř

Narozen 18.listopadu 1921 na Nové Dědině, zemřel 10.ledna 1995 v Praze.

Malíř a ilustrátor. Výtvarná studia započal na Škole uměleckých řemesel v Brně. Poté studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze u profesora Karla Svolinského. Po ukončení studií krátce na této škole působil jako asistent, ale celoživotní poslání našel v práci výtvarného redaktora nakladatelství Albatros. Mimo to ilustroval mnoho knih i pro jiná nakladatelství.
Své rodné obci věnoval dva obrazy, které jsou umístěny v zasedací síni radnice.

Michal Žitný

Narozen 30.září 1796 na Nové Dědině, zemřel 19.března 1875 v Halenkovicích.

Ve Kvasicích se vyučil hrnčířskému a kamnářskému řemeslu. Byl velmi zručný a již ve druhém roce učení sám postavil v kvasickém zámku kachlová kamna, za což byl hraběnkou bohatě odměněn.

Po vyučení se dal na „vandr“ – na zkušenou – do světa. V Bystřici pod Hostýnem se proslavil výrobou kameninového džbánku – „baňky“ – na vodu. Džbánek vyl vyzdoben reliéfem Panny Marie. Pak pracoval na Nové Dědině.

Pro neplacení daní kvasickému panství musel odejít z obce a usídlil se v Halenkovicích, kde ze své početné rodiny (13 dětí) vyučil svému řemeslu tři syny. Tak založil ve své době slavnou kamnářskou a hrnčířskou rodinu, vyhledávanou na celé Moravě. Nejvíce se proslavil syn Albín, často pro svou malou postavu zvaný Albínek. Jeho práce jsou uloženy v muzeu v Uherském Hradišti.

ŽILI MEZI NÁMI

Doc. PhDr. Odolen Smékal, CSc.

Narozen 18.srpna 1928 v Olomouci, zemřel 23.června 1998 v Praze.

Rodina Smékalova se na Nové Dědině usadila v roce 1940, kdy otec Václav byl pověřen vykonáváním funkce řídícího učitele na zdejší škole. Jejich novým domovem se stala zadní část domku číslo 36.

Odolen část svého mládí prožil v naší obci, vystudoval reálné gymnazium v Kroměříži a pak pokračoval ve studiích na Filozofické univerzitě Univerzity Karlovy v Praze v oboru hindština a španělština. Po ukončení studií působil zde nejprve jako asistent, později jako odborný asistent. Napsal a vydal několik vysokoškolských učebnic, pořídil mnoho překladů z hindštiny a do hindštiny. Vydal publikace o Indii, kterou několikrát dlouhodobě navštívil. V roce 1991 se stal i lektorem českého jazyka na universitě v Dillí. V roce 1992 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí a stal se v letech 1993 – 1996 prvním velvyslancem České republiky v Indii.

Nejvyšší indičtí představitelé vždy projevovali velký zájem o jeho práci, o čemž svědčí i jeho několikeré setkání s nimi. Premiérka Indíra Gándhiová mu projevovala velkou přízeň tím, že byla kmotrovou několika jeho děl a nakonec i kmotrou při křtu jeho dcery, která na tuto počest nese také jméno Indíra.

Ve své době patřil mezi pět znalců hindštiny na světě. Jeho práce byla v roce 1979 oceněna indickou vládou udělením státního vyznamenání Světová cena hindštiny (Višv hindí puraskár).

Jan Wunder

Narozen 8.dubna 1811 na Kostelanech, zemřel 20.července 1889 na Nové Dědině.

Pocházel ze staré lesnické rodiny. V roce 1837 nastoupil jako revírník na Novou Ves (nynější Novou Dědinu). Celý svůj život věnoval péči o lesy, šlechtění a výsadbě ovocných stromků a nejvíce se proslavil novátorským chovem včel, kdy místo tradičních klátů vytvořil již v roce 1840 tzv. pohyblivé rámky, které se staly vzorem pro výrobu prvních moravských stojanů – úlů. Jeho úly, postavené v prostoru dnešního včelína, vzbudily pozornost nejen širokého okolí, ale věhlas se dostal až do Vídně. S jeho prací se osobně přijel seznámit i rakouský ministr orby, což v té době byla velká vzácnost.

V obci vybudoval jednu z prvních školek šlechtěných ovocných stromků v kraji. Z občanů obce, kteří u něj pracovali, vychoval mnoho sadařů a štěpařů, kteří pak získané znalosti šířili dál po Moravě.

Ve svém profesionálním poslání – lesnictví – stal se známým výsadbou smíšených jehličnatých a listnatých stromů do řádků, což pak dostalo název „wundrovy řádky“.

Podílel se na založení a velmi aktivní práci čtenářského spolku. Byl členem představenstva významné Kvasicko záhlenické hospodářské společnosti. K snadnějšímu svozu vytěženého dřeva z hor prosadil vybudování silnice z Kvasic, přes Novou Dědinu, až na Kostelany.

Za svou záslužnou práci byl častokrát odměněn a jednou z největších poct byl mu udělen Zlatý záslužný kříž. Obec Nová Ves jej jmenovala čestným občanem.